Silné větry jsou příčinou značných materiálních škod v lokálním až regionálním měřítku, a občas si vyžádají i ztráty na lidských životech (BRÁZDIL–KIRCHNER, 2007:193).
Případy výskytu silných větrů lze v ČR dávat do souvislosti jednak s konvektivními bouřemi (hulávy, downburst, tornádo) jednak s vichřicemi dostavujícími se při výrazných horizontálních tlakových gradientech (viz např. BRÁZDIL, 1998 nebo NEKOVÁŘ–VALTER, 1998).
Konvektivní bouře představují soubor atmosférických jevů generovaných konvekcí doprovázejících vznik cumulonimbu (ŠÁLEK a kol., 2002).
Tornáda představují zvláštní typ silných větrů. Jedná se o vířivé větry ve tvaru nálevky. Tornádo se pohybuje nepravidelně a devastuje úzký pruh země (DVOŘÁK a kol., 2003:25).
Vichřicí jsou označovány případy silného větru spojené s atmosférickou cirkulací. Narozdíl od silných větrů spojených s konvektivními bouřemi má vichřice delší trvání a škody jsou způsobovány na větším počtu lokalit (BRÁZDIL–KIRCHNER, 2007:195).
Riziko pravděpodobného vzniku silných větrů lze relativně dobře předpovídat, a proto je možné v případě nebezpečí učinit nezbytná opatření pro snížení následků. Z hlediska geografického rozložení zaznamenaných případů je zřejmé, že se mohou vyskytnout kdekoliv na studovaném území (BRÁZDIL–KIRCHNER, 2007:212–214).