Povodně tvoří v prostředí České republiky nejčetnější přírodní hazard s nejvyšším počtem ohroženého obyvatelstva a zároveň s nejvyšším počtem obětí. Povodně jsou také (po dopravních nehodách a nemocech) nejběžnějším environmentálním hazardem ve světovém měřítku.
V ČR lze v podstatě rozlišit tři hlavní typy povodní podle následujících meteorologických příčin (KAKOS, 1978). Jsou jimi povodně z krátkých intenzivních srážek, povodně z vytrvalých srážek a z tání sněhové pokrývky. Co se týče projevů, rozsahu a potenciální nebezpečnosti lze povodně z vytrvalých srážek a povodně z tání sněhové pokrývky sloučit do jedné kategorie. Vznik povodní s extrémními dopady je vázán na výskyt extrémních hodnot meteorologických faktorů (KAKOS, 1978), jak například ukázaly případy z let 1997 a 2002 (BRÁZDIL, 2002).
Dalším možným původcem vzniku povodní je člověk a jeho aktivita. Zejména potom selhání přehrad, kdy může vlivem technologického selhání, vlivem vysokých srážkových úhrnů či po teroristickém útoku dojít k destrukci objektu hráze, což by mělo za následek uvolnění obrovské masy vody do oblastí pod přehradou, které zpravidla bývají hojně osídleny.
Povodně z vytrvalých srážek a z tání sněhové pokrývky
Vzniku povodní z vytrvalých srážek a povodní z tání sněhové pokrývky zpravidla předchází soubor meteorologických příčin, díky čemuž lze možnost vzniku povodně předvídat. V případě povodní z vytrvalých srážek jde o srážky frontálního původu většího plošného rozsahu, trvající řádově desítky hodin (BRÁZDIL, 2002). Povodně z tání sněhové pokrývky závisejí hlavně na množství a vodní hodnotě sněhové pokrývky, stavu půdy, intenzitě oteplení a ledových jevech na řekách. Efekt tání bývá většinou zesilován vypadávajícími srážkami a vyšší rychlostí větru při kladných teplotách (BRÁZDIL, 2002).
Z výše uvedených příčin lze lépe předvídat vznik povodní, a proto je také možné připravit bezpečnostní opatření lépe a účinněji, než je tomu i povodní z krátkých intenzivních srážek. Vedle krajinářských opatření, kam patří zejména rozšiřování ploch lesních porostů, údržba a obnova mokřadů, lze zmínit opatření technická. Mezi ty patří budování přehrad, hrází, poldrů, apod. Velmi důležitá je i správná vodohospodářská činnost na vodních dílech a správně nastavené manipulační řády.
Povodně z krátkých intenzivních srážek
Povodně z krátkých intenzivních srážek vznikají výhradně v letních měsících v lokálním měřítku. Vznikají v oblasti studených a zvlněných studených front. Při náhlém plošném odtoku srážkové vody způsobují tzv. bleskové povodně (BRÁZDIL, 2002).
Dopady povodní z krátkých intenzivních srážek ovlivňují zejména dva faktory, tím prvním je výška vodního sloupce dopadnuvšího na jednotku plochy v určitém časovém úseku. Tento faktor je v podstatě neovlivnitelný a intenzita i lokalizace je ze 100 % určena náhodou. Druhým faktorem je tvar reliéfu, Land-use a rozmístění staveb v prostoru. Tyto faktory lze vhodnými odbornými zásahy do krajiny značně pozměnit a zlepšit její odolnost. Nabízí se omezení pěstování širokořádkových plodin, výsadba travních pásů, nebo výsadba remízků a větrolamů. Ve vybraných místech lze pro ochranu intravilánu vybudovat retenční nádrž.
Klíčem k zajištění bezpečnostních protiopatření, je identifikace tzv. drah soustředěného odtoku (dále DSO) na zemědělské půdě. DSO na jiných typech povrchů není nezbytné mapovat ze dvou důvodů. Jednak je na povrchu přírodě blízké společenstvo (les), které má dostatečnou schopnost absorpce a také proto, že na tak malé ploše vznik DSO s potenciálně nebezpečnou vydatností není možný.
Díky identifikaci těchto drah lze učinit protiopatření. Nabízí se zalesnění, zatravnění, stavba retenční nádrže nebo zákaz pěstování širokořádkových plodin. Součástí těchto opatření by ale mělo být i seznámení obyvatelstva v okolí proudnice DSO se všemi riziky a vhodným chováním v případě vzniku povodně z krátkých intenzivních srážek.